Diskusní fórum

 
 

Vlož příspěvek

Vytvořeno 31.01.2007 18:08:00 | Poslední změna 19.03.2013 18:26:47
Přihlásit uživatele: E-mail  Heslo  Registrace
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Jméno / odeslat anonymně:
E-mail:
Opište prosím kontrolní kód "9022":
 
Zdravim te Zuzko, i vsechny ostatni!



O tom, ze existuje termin "Panicka porucha" jsem nemel tuseni a zjistil to v podstate nahodou. V zapeti jsem pochopil, ze se mozna v muj zivot konecne zmeni. Objevila se nadeje, kterou jsem uz nikde nevidel a v podstate si uz dlouho pral nejakou brzkou a rychlou smrt. Pral a nepral, protoze, kdyz mi neni zle, tak zivot opravdu miluju a dovedu se z nej radovat a z prace a rodiny, ...



Me problemy zacaly kdyz mi bylo asi tak 10 - 12 let (tzn. pred 20-ti lety). Nejprve se mi zacala tocit hlava pri dele trvajicim behani, nasledne vubec pri sportu. Stacilo si ale na ctvrt hodky sednout a byl sem zas ready. Byl jsem na sport sikovny a mel ho rad, ale cim dal tim mene jsem ho mohl provozovat. Brzy se toceni hlavy zacalo u me projevovat i pri prehrati, kdyz jsem byl navleceny a bylo horko a take pri delsi chuzi. Behem puberty nabiraly stale problemy na intenzite a ja se snazil vsemozne vyhnout pohybu, vsude jsem se dopravoval na kole, pesky to bylo nemyslitelne.



Toceni hlavy jsem si postupne zacal "vyvolavat" svym strachem ze prijde a zazival uzkost kdy se to objevi ... cilene jsem se vyhybal vsem cinnostem, kde by to mohlo nastat.



Jsem svym zalozenim velmi aktivni clovek plny napadu a chuti neco delat a podnikat, nicmene vsechny veci, ktere jsem kdy delal vzdy ztroskotaly na techto stavech. Sport, tramping, party, muzika, prace ...

Mam nekolikadenni souvisle stavy neustale uzkosti kdy se mi udela zle a bojim se opustit domov, kde se citim bezpecne. Nechodim do hospody, na party, mezi lidi - nebo jen velmi vyjimecne, kdyz uz pozvani temer nelze odmitnout. Dal jsem vypoved v zamestnani, protoze mam hruzu z navstev u klientu a vyjezdu do terenu - zalozil jsem si zivnost a pokusim se uzivit sam u pocitace, programovanim.



Me stavy se daji popsat takto:

Na podnet fyzicke namahy, psychicky narocne situace, tremy, pozitivniho, nebo negativniho stresu, nebo jen ocekavani neceho z tohoto mi najednou zacne tezknout hlava a rozostri se mi videni, to uz citim, ze bude zle. Pokud podnet urychlene neodvratim, nebo si nevemu Neurol, tak se mi zacne hlava tocit az do nesnesitelne zavrate, zmizi periferni videni, mota se mi jazyk, uplne se sliju studenym potem, je mi nhorko a tep mi chce vyskocit z zil. Objevi se nausea a pri sebemensim pohybu byt oci hrozi, ze se pizvracim. Zvraceni mi vyrazne ulevi, zejmena od te nausey a zavrate. Jsem vycerpany, boli me hlava a mota se mi. Poslednich mozna 10 let mi uz nepomaha "zklidneni", ale musim se z toho vyspat. Tma, ticho, klid. Da se z toho vetsinou vyspat tak za dve hdinky.



Tak co ted posledni dobou procitam na netu o panicke poruse, mohlo by to ty me stavy vysvetlovat. Nahlasil jsem u obvodaka, ze se chystam k psychiatrovi a on mi aktivne predepsal Remood. Beru ho 3 dny a je mi teda dost desne ... mota se mi hlava a cejtim se "sjete", tak doufam, ze to nebude dlouho trvat, jinak nevim, jak zafunguju v praci ... vysky a auto jsou bohuzel jeste stale mym chlebem ...
Ahoj Zuzko, včera jsem sem psala, že právě končím v těchto dnech skup.stacionář v Bohnicích u pana doc.Praška, který je v tomto opravdu kapacita.Já beru dva roky ten CITALEC a dělá mi dobře. Naopak ty nervy mi moc nedovolí přibrat, ale to asi záleží na každém člověku jinak.Zmiňovala jsem tu, co mi bylo řečeno od pana doktora. (jsem ten neregistr. uživ. bez jména)z 27. 2.--

Dostat se do to semináře je docela těžší, čekací pořadník je asi půl roku. Musíš mít ale doporučení od ošetřujícího psychiatra...no, já se docela zase těšim, až budu mít zase svůj volný čas, v semináři se ráno začíná, je to náročný, ale každý si z toho určitě něco odnese...smiley

Ahoj všichni panikáři.Právě jsem se vrátila z lázní Jeseník. Byla jsem tam jako doprovod svého syna, který má astma.Jelikož mě tam postihla má nemilá ataka, obrátila jsem se na lázeňského psychiatra. Předepsal mi individuální a skupinovou terapii. Individuální znám, ale skupinovou jsem zažila poprvé.Docela se mi to líbilo. Setkala jsem se tam asi z 10ti nešťastníky, z toho 2 trpěli panickou poruchou. Nevýhodou lázní je, že se tam lidé střídají, takže, když se vytvoří jakés takés pouto, tak se jede domů.Říkala jsem si, že bych docela ráda ve skupin.terapii pokračovala i tady doma v Praze. Ale nevím jestli vůbec nějaké skupin.terapie pro PP jsou? Víte někdo o něčem?? Jestli ano, dejte vědět a napište své zkušenosti.Mě v těch lázních bylo mnohem lépe než doma. Až když se blížil můj návrat, začala jsem se cítit hůř. Snad jsem se podvědomě bála návratu do pražských ulic, kde se mi tak často motá hlava. Jsem tu 3 dny a zatím je mi docela fajn. Taky jsem vám chtěla napsat, že jsem za poslení rok a půl co beru AD ztloustla skoro o 10 kg. Jsem z toho pěkně otrávená. Co vy ? Máte stejnou zkušenost? Já jsem vystřídala Citalex, Cipralex, Appoparox a nyní Asentru a příbírám po všech.Tak končím zase brzy napíšu. Pište i vy - vždyť toto je také taková skupinová terapie.
Ahoj všichni.smileyJsem ráda, že jsem objevila tuhle stránku, vůbec by mě nenapadlo, že se tohle bude řešit na netu. Je mi 23 a tak dva roky trpím panickými záchvaty. Přepadne mě to vždycky večer nebo v noci, přes den nevim, co to je. Beru CITALEC a teď se snažim nebrat si při panice NEUROL, ale zvládnout to jinak. V těchto dnech končím stacionář, ale bohužel zrovna tam nebyl nikdo s panikama. Bylo mi řečeno, že panikou se ventiluje napětí, které jiní(normální lidé)vypustí třeba orgasmem při sexu. To je prý ostatně to nejlepší, čím bych si mohla pomoci. Bohužel přesto, ikdyž mám přítele, orgasmus nezažívám, a tudíž ventil vypustím atakem...Panika vždy přichází po nějakém stresovém období, ať ve škole nebo v soukromí.Paradoxně často se vyskytne, když jsem s přítelem.Jednou mě nepodržel a od tý doby mám averzi se na něj v tomhle obracet. Je ale pravda, že nejlepší je se v tý chvíli pořádně "nasrat" na ten stav samotný a ono to nějak poleví.Příznaky jsem ani zmiňivat nebudu, jsou vesměs stejné, každy je znáte.Nejvíc mě asi paralizuje ten třes, při kterým nejsem schopná fakt nic...jsem teď v práci, budu sem psát zase zítra..mějte se zatím a držte se!!!
Panickou poruchou jsem začal trpět před 15 lety.Cca v 15 ti letech.Ataky byly různě časté.Někdy 3x do týdne,jindy denně,jindy mnohokrát za den.Příznaky jsem měl podobné jako Vy.Pocit horka,bušení stdce,pocit na omdlení motání hlavy,špatně se dýchá,brnění těla nebo jen půlky těla,velká únava,strach ze smrti a bůhví z čeho ještě.Špatně mi bylo nejčastěni po ránu a na večer,nezávisle na místě kde jsem zrovna byl.Tehdy jsem dojížděl do školy denně vlakem a tyto jízdy vlakem byly opravdu děs.Ataky přicházeli pravidelně a byla to opravdu síla.

Tyto stavy mi zcela změnily život.V 15 letech místo chození na zábavy apod. jsem seděl doma,uzlíček nervů,nemoh jsem pořádně jíst,spát,zhobnul jsem 20 kg.

Samozřejmě jsem šel k lékařce.Následovala řada,respektive celé řady vyšetření - interna neurologie,hospitalizace v nemocnici atd.Podobně jako ve vašich případech se nic vážného nenašlo.Lékaři to zdůvodňovali pubertou,tím,že jsem chudý,dědičností atd.

Kdzž mi bylo opravdu velmi špatně,tak jsem dostal injekci na zklidnění.Podotýkám,že byl rok 1990 a tehdy se asi podobné případy takto řešily.Poslat 16 letého kluka na psychyatrii bylo tehdy asi nemyslitelné.Myslím si,že lékaři v tehdejší době nevěnovali takovou pozornost psychyckým poruchám jako nyní.

Následovalo několik let,kdy ataky byly různě často a různě silné,nicméně jsem se naučil s nimi žít.Po maturitě jsem nastoupil do práce a "normálně" žil.Ve 25 letech jsem se oženil a narodilo se nám dítě.Ataky jsem stále měl,ale dalo se to vydržet.Po roce se však tyto ataky bez zjevné příčiny tak vyhrotily,že jsem opravdu myslel,že je se mnou konec.Naprosto mě ochromily.Bývávalo ni tak zle,že jsem si opravdu přál když jsem večer usínal,abych se ráno již nevzbudil.Samozřejmě následovalo kolečko různých vyšetření,která opět neukázala na nějakou tělesnou příčinu obtíží.Byly mi předepsány léky na zklidnění-Neurol,defobin,lexaurin atd.

Velký účinek to sice nemělo,ale alespoň trochu zabíraly.Tyto léky jsem bral další cca 3 roky,ale časem jejich účinnost klesala,byla mi zvýšena dávka léku,opět to pomohlo,po určité době se však účinek opět snižoval a myslím si,že jsem byl i na těchto lécích závislý - prostě začarovaný kruh.Po dalších těžkých atacích cca před 2 roky jsem se rozhodl,že půjdu k PSYCHIATROVI.Ten byl zděšen,že se k němu dostávám až po téměř 15 letech těchto potíží.Po důkladném vyšetření vyloučil depresy a jiné závažné duševní poruchy.Jeho závěr byl - Panické porucha a úzkostné stavy.Nasadil mi AD - deprex,který je sice na deprese,ale také na úzkostné stavy a zároveň jsem začal snižovat dávky Neurolu- postupně.Zlepšení nastalo již po 2 měsících.V současné době beru CITALOPRAM - modernější lék oproti DEPREXU,jsem již 1,5 roku bez potíží Je to neskutečné,jsem šťastný,po tolika letech trápení.Příští měsíc začneme s lékařem postupně lék vysazovat a pokod to bude O.K. tak již snad nebudu muset nic brát.

Důvod,proč jsem se rozhodl napsat do tohoto diskusního fóra je ten,abych všem,kteří mají tento problém ukázal,že je možné se jej zbavit i po 15 letech.Dále - nebojte se jít k psychiatrovi,nebo si popovídat o vašem problému s obvodním lékařem - i oni vám můžou předepsat AD,ale doporučuji jít nejprve na psyciatrii z důvodu vyloučení nějaké vážné duševní poruchy-můžete jít bez doporučení.

Dále jak píše Tom - bojovat,nepropadat neznaději,i když i já jsem jí často propadal,úzkostné poruchy se dají léčit,ne je jen potlačovat a mírnit.Je třeba mít různé zájmy - rodina,práce.Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit,že mi bylo mnohem hůř doma na neschopence než v práci.Je potřeba být mezi lidmi,ne stále přemíšlet o nemoci.Mě pomohlo když mě přepadla ataka si říci:Doktoři nic nenašli,neumírám,jsem zdraví,úzkost odezní,na ni neumřu.Lehce se to píše,že?

Další věc: když příjde ataka,tak se snažte něco dělat,ne si jít lehnout.Mozek se musí něčím zaměstnat,ne přemýšlet o nemoci,protože když jsem o tom přemýšlel bylo mi ještě hůř.Neustále si říkat:Dnes jsem neměl / a / žádnou ataku,nebo jen malou - to je super,zlepšuje se to,budu v poho.Samozřejmě je velmi důležité brát léky,bez těch by to asi alespoň na začátku nešlo,především v případech,kdy tento problém přetrvává dlouhou dobu.

Ještě poznámka:Na doporušení lékaře ještě beru hořčík a Q10.

Kdybych to měl shrnout:Při potížích jít k lékaři,nestydět se jít k psychiatrovi,ikdyž já jsem se ze začátku styděl.Někdo má angínu tak jde k obvoďákovi,někdo má psychické problémy,tak jde k psychiatrovi,no a co?A ještě je velmi nutné si přiznat,že tento problém mám a je třeba ho vyřešit.Čím dříve se začne,tím lépe.

Vím o čem píši - 15let této hnusné nemoci mi to jasně ukázalo.

DRŽTE SE I VY SE Z TOHO DOSTANETE. URČITĚ. JDE TO.Jestli chcete napsat nebo se zeptat email VLK75@ATLAS.CZ

Většinou mě to přepadne venku na ulici.Začne se mi točit hlava, bušit srdce.Mám co dělat,abych nespadla.Někdy si musím v takovém případě vzít i prášek.Nepomůže mi ani když si lehnu.To je možná i horší.Nejhorší je ,že když to odezní,jsem pak strašně unavená a někdy i usnu.Byla jsem na všemožných vyšetřeních.Nic nenašli.Chodím k psychologovi i psychiatrovi.Brala jsem už různé druhy antidepresiv,ale žádný z nich to úplně neodbourá.Je to vyčerpávající.Hlavně to,že nevíte ,kdy to zrovna přijde.Ne že bych věřila na minulé životy ,ale někdy si říkám ,jestli si neneseme nějaký blok z minulých životů.Asi před šesti lety jsem podstoupila hlubinnou terapii(návrat do minulých životů).Prošla jsem si životem mrzáka až po znovuprožití porodu.Ale jelikož ta terapie trvala asi 5 hodin a ten co ji prováděl už neměl čas,ukončil jí možná až moc rychle a něco se v mým těle třeba stalo.Každopádně s PP chci něco dělat,jen nevím co.
Tome,když jsem četla tvůj text,je to přesně jak já.Když lidi píší,že mají třeba 3 ataky za den,tak to bych normálně vydýchala.Ale mě je blbě soustavně.Když jsem hodně zaměstnaná,tsk to ještě jde.Ale běda,když si to uvědomím,tak už mě to lapá. Je to nekvalitní život ve stálém očekávání,co zase přijde.Snažím se to rozhánět sportem ale stejně je to život na H.Jsem sprostá,protože už jsem na to naštvaná jak ty.Můj problém by zcela řešil Neurol ale ten bohužel je silně návykový.ADdost pomůžou ale jen dočasně a navíc je dost těžko snáším.Ahoj
Je to neskutečný svinstvo, každej kdo tohle zná tak ví jak je těžký s tim žít. Je mi 28 a jedu v tom 3 roky. První půlrok byl naprosto nesnesitelnej, ze všech léků se mi dělalo eště hůř, nemoh sem pracovat, bavit se, prostě nic, akorád tak spát, když to šlo. Byl sem na milionu vyšetření a nikde mi nic nezjistili. Takže sem skončil jako panikář. Na tejhle nemoci mi připadá zvláštní náhoda, že si může každej pomoct jedině sám. Když se muj stav cca půl roku vůbec nelepšil, tak sem došel k tomu stádiu kdy ste už z toho totálně nasraný, píšu to takhle vulgárně, protože je potřeba se fakt nasrat a začít s tim něco dělat. Začal sem dřít, každej den běhání, posilování, různý dechový cvičení, samozřejmě minimum alkoholu a cigaret, pravidelný jídla a co nejvíc pracování na věcech který vás baví. Asi na každýho bude mít pozitivní účinky něco jinýho, ale mě pomohlo tohle. Neřikam že sem v pohodě jako člověk kterej nikdy tyhle problémy neměl, ale můžu aspoň chodit do práce, občas si dát alkohol v malej míře, bavit se a tak, prostě normálně žít.

Asi to bude číst hodně lidí co má podobný problémy a chtěl bych se zeptat jestli máte vyloženě jenom ataky a pak ste uplně v pohodě, nebo jestli se vám ty stavy různě táhnou třeba celej den v ne tak intenzivní formě. Myslim tim že je vám třeba nevolno, nebo se vám točí hlava atd... všechny ty hnusy.

Předem děkuju za odpovědi.
První panickou ataku jsem měla asi před 2 roky.Tehdy pro mě musela přijet záchranka ,protože jsem se celá sesypala.Točila se mi hrozně hlava , zvracela jsem a nevěděla , co se se mnou děje.Myslela jsem ,že umírám.V té době jsem ještě nevěděla , že se jedná o panickou poruchu.Ataky mám tak 2x až 3x týdně.Vždy ,když to na mě přijde,sednu si k internetu a pročítám diskusní fóra,ale časem se to na všech vždy zvrtne jen na obyčejný řeči o něčem jiném.Proto jsem založila toto fórum , které se bude věnovat jen této nemoci a ničemu jinému.Prosím všechny ,kdo mají jakékoliv zkušenosti a rady ,jak předcházet těmto zákeřným nepředvídatelným atakám,aby sem napsali své poznatky.Děkuji.Zuzka