Diskusní fórum

 
 

Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem měla asi před 2 roky.Tehdy pro mě musela přijet záchranka ,protože jsem se celá sesypala.Točila se mi hrozně hlava , zvracela jsem a nevěděla , co se se mnou děje. Myslela jsem ,že umírám. V té době jsem ještě nevěděla , že se jedná o panickou poruchu. Ataky mám tak 2x až 3x týdně. Vždy ,když to na mě přijde, uklidní mě , když si sednu k internetu a pročítám diskusní fóra, ale časem se to na všech vždy zvrtne jen na řeči o něčem jiném. Proto jsem založila toto fórum , které se bude věnovat jen této nemoci a ničemu jinému. Vkládejte , prosím , všechny své poznatky, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě Vy. Věřím , že vzájemným předáváním svých vlastních pocitů a vědomostí, s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka


Vlož příspěvek

Vytvořeno 31.01.2007 18:08:00 | Poslední změna 19.03.2013 18:26:47
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Odeslat anonymně - jméno:
E-mail:
Opište prosím kontrolní kód "8548":
 
Přejdi na www.panickaporucha.cz tam diskuze pokračuje, je tam spousta lidí, kteří ti poradísmiley
Zdravím všechny a díky za toto forum :) PP mam podle všeho asi 2,5 roku, podle počínajících příznaků občasného špatného dýchání když jsem byla sama doma, dál od města s lékařem apod. už asi 6 let. (ale v tu dobu se to ještě nerozjelo do záchvatu). Ty poslední 2,5 roku se to zhoršovalo, tak sem na podzim minulého roku zkusila psycholožku..na vypovídání dobrý, uleví se, nějaké "domácí úkoly" na příště...ale minulý týden to začalo nějak gradovat, budila sem se v noci hruzou že nemužu dýchat, celkově vyčerpaná, vylekaná a čekajíc co zas příjde. Takže dneska praktická lékařka a mam AD s nadějí od lékařky, že nejsem sama mezi mladými a naštěstí už to lze pomalu ale přece vyléčit...
ahojky máte tu někdo problém z krční páteří a bolesti hlavy díky
smiley čusky lidičky.Vím,že to někdy nejde.
Někdy ta podělaná hlava pak tělo děla neskutečny věci.Ale dokud tomu nepřestanete věřit ,tak se to bude neustále opakovat a zauzlovat dál a stavy zhoršovat.Zapřete se a začněte si volit jinej program v mozku než doposud máte.
Vyhněte se chemii (spolupracujte s lekari ale verte hlavne sobe to je nedulezitejsi) co nejvíce to půjde stresu a strachu .Naučte se znova žít jinak.Každý den krůček po krůčku.Zbavte se strachu porazte ho.Myšlenky - naučte se zapomínat na každý váš den kdy je vám zle.Zazente pochybnosti.Potrestejte to tím že zapomenete na to jako na nějakého zlého skřítka ci neceho spatneho co zalozite do krabicky a odsunete v zapomeni pryc za hlavu s tim a zapomenout.Naučte ignorovat to svinstvo v sobě.Začněte žít jinak.Měnte svůj život co to jde dokud nepocitite ulevu,ze je neco tak jak vam je dobre.Vydechnete to trpeni ven,pryc s tim.Cvičte jogu alespon pomyslne doma.A naučte se relaxovat .Nekdy rozebirat ty stavy mene je vice.Strach je velka mura co se boji kdyz se prestanete okamzite bat.Posilujte viru v sobe uvnitr - i modlitby je posileni vnitrni viry.Kazdy muze mit tajemstvi.Nekdy je dobre se tomu i zasmat, protoze druhy den muze byt jeste lepe.Obracejte mysl.Donutte ji.Jsme jen jeden velkej program se kterym jde takhle pracovat.Nejvetsi procento zvladnete .Nehledte jak neptej se jak a zacni to delat.Nikdy me neslo pracovat s tim konkretnim problemem stale vracejici se kde jsem a co delam.Zaberte za neco vetsiho tam kde je pocatek toho vseho ne jak reaguje uz celej stav.Nelekejte se obcasnych vracejicich se stavu.Doprejte si klidu.Velmi mi to pomohlo .Jde to.smiley
take jsem presla z normalniho koureni na elektronickou cigaretu a k Vanocum si nechala nadelit poukazku na sluzby vyzivoveho poradce. Rok jsem zacala strasne stastna, ze uz jsem konecne zdrava. Citila jsem se skvele, vsechno mi slo, zacala jsem cvicit, zpevnovat telo a hubnout. Jenze pred 14 dny to zase prislo.

Vratila jsem se z plavani a zasedla k pocitaci. Najednou jsem mela pocit, ze mi nejde vzduch do plic, nebo krev do mozku a prestavala jsem videt. Vstala jsem a udelalo se mi lepe, jenze hned druhy den jsem se na to sla zeptat k doktorce - ta mi rekla, ze jsem proste jen omdlivala. Ten den mi bylo moc dobre, byla jsem stastna, ze mi nic neni... jenze asi den nebo dva na to jsem najednou mela pocit, ze se mi spatne dycha, ze se mi toci hlava (stejne, jako byly me priznaky predtim), taky jsem obcas mela pocit buseni srdce, nekolikrat se mi stalo, ze se mi svirala hlava nebo hrudnik (tlak v hlave, svirani hrudniku, ne bolest - spis jako by me nekdo skrtil)... take mi obcas jakoby tukne v krku a nemohu se nadechnout... Porad na to myslim, nemuzu se zbavit pocitu, ze mi neco je. Jsem nonostop v kreci, takove svirani v celem tele, napeti, jako by se melo stat, neklid. Zajimalo by me, zdali to muze byt panicka porucha? Muze panicka porucha mit vzdy jine priznaky (ty ktere jsem prozila tesne predtim)? Nechce se mi znovu k obvodakovi a fnukat mu to a presvedcovat ho, ze mi neco je... nechala jsem se objednat k psychiatrovi, ale cekaci doba je cca 3 tydny... a ted me trapi ty myslenky, zdali mi skutecne neco neni, porad hledam sve priznaky na internetu a nemam klid... diky za radu. Lucie
Ahoj,
obvykle jsem spise pasivni ctenar diskuzi, ale tentokrat uz jsou me problemy takoveho razu, ze zde prosim o radu.

Muj prvni panicky zachvat nastal v mych 18-19 letech (nyni je mi 29). V te dobe jsem se odstehovala od rodicu, zila nezrizenym zivotem a ta tiha na me tak nejak dolehla. Po jednom z vecirku jsem se pozvracela a druhy den skoncila v nemocnici s pocitem, ze umiram... delali mi tenkrat vysetreni srdce atd., ale nic nenasli... odmitla jsem odejit domu, dostala jsem prasek na uklidneni (asi) a nemocnici dobrovolne opustila az po nekolika hodinach... Po tomto zazitku jsem se vratila domu, tzv. pod kridla rodicu, ovsem stale jsem verila, ze umiram a ze nemohu jist (ptz predtim jsem se pozvracela a zachvat prisel take s tim, ze jsem zvracela)... Behem cca 3 mesicu jsem zhubla asi 40 kg (byla jsem puvodne baculka, ale toto zhubnuti uz hranicilo s hospitalizaci v nemocnici). Moje obvodni lekarka me posilala po vsech certech, ale nikdo samozrejme nic nenasel. Jakmile to bylo potvrzene, byla mi doporucena psychologie, kde jsem byla asi 2x - 3x (zaprve doktorka mi vubec nesedla a zadruhe jsem se v te dobe zacala citit zase moc dobre - zacalo jaro, nasla jsem si novou lasku, problemy byly pryc)... Dalsi pocity na umreni jsem mela, kdyz tento zminovany vztah koncil a pritel me nutil seznamit se s jeho rodinou (vedel, ze ho chci opustit, ale nechtel to akceptovat). Silu na rozchod jsem nakonec nasla a problemy ustaly.

Loni v zime jsme mely firemni vecirek na kterem jsme se poradne opila. Druhy den rano jsem odesla do prace, ale odpoledne se mi udelalo spatne, mela jsem pocit na umreni a musela jsem odejit. Strach na umreni byl zase zpet. Jela jsem k rodicum, ptz jsem mela pocit, ze tam mi bude nejlepe. Do rana jsem stravila ve krecich a potom jsem z vycerpani usla. Tyto stavy na umreni jsem potom mela temer celou zimu a s jarem opet tak nejak odesly (i kdyz na to, ze mozna umru jsem myslela, napriklad kdyz bylo velke horko atd.).

Je to uz vic jak rok, co absolutne nepiju (bojim se, ze mi bude spatne)
Martino přejdi na www.panickaporucha.cz tam diskuze pokračuje, je tam spousta lidí, kteří ti poradí
Včera večer jsem se navíc pohádala s přítelem a dnes jsem velmi nervózní a celkově se necítím dobře. Mám strach, že už se nikdy nebudu cítit jako dřív.
Dobrý den/Ahoj (jsem mladý kuře, tak nevím, jak Vás smím oslovovat :-)),
můj dotaz se týká léčby panické poruchy pomocí antidepresiv, ale nejdříve uvedu pár informací, které vysvětlují, co mě sem dovedlo.
Závěr mé neuroložky po vyšetřeních, která neprokázala žádné fyzické onemocnění, zněl: neurocirkulační asthenie a panické ataky. Zejména s panickými atakami souhlasím. Během posledních Vánoc se u mě projevily typické příznaky - strach ze zešílení, z vážné nemoci, bušení srdce, tlak v hlavě, závratě, pravděpodobně depersonalizace, brnění rukou atd. Fakt strašný. Neuroložka mi předepsala antidepresivum Apo-escitalopram (1. týden 0,5 tbl., později 1 tbl. denně) a hořčík (ten už ale dva dny neužívám). Léky užívám od 28. 12. 2012, tudíž přibližně měsíc. Zpočátku jsem měla příšerné obavy, že léky nezaberou. Tento velký strach jsem už překonala, protože zaznamenávám malé dílčí pokroky (jsem schopná jít do školy, vlastně se tam těším, jelikož mě to tam neláká myslet na svou "nemoc" a protože tam mám kamarády). Včera jsem si dokonce připadala hodně fajn. Až do večera. To mě vždy přepadnou obavy, že už se to nezlepší, že se to naopak zhorší atd. Navíc mám pocit, že se podvědomě bojím dělat některé věci nebo jít někam, protože to mám spojené s atakami. Bojím se, že na to nepřestanu myslet nebo že se to vrátí.
Proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli je možné, že antidepresiva plně zaberou i po delší době, než je psáno v příbalovém letáku (tam je většinou za 14 dní, někdy i déle, ale to "déle" si nejsem schopná vyložit optimisticky)? Párkrát jsem zahlédla příspěvky lidí, kteří psali o tom, že se doopravdy OK cítili až po 2-3 měsících, ale také spoustu těch, kteří psali, že to pocítili už za 2-3 týdny, a to mě znervozňuje. Já jsem si před 14 dny a před týdnem dobře nepřipadala. Jsou mezi Vámi i tací, u kterýc
Všem,komu se nepodaří přihlásit se na novou diskusi,napište mi email na info@panickaporucha.cz pokusím se pomoct.Adminsmiley
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one